Mistr Fu vyučoval žáky:

„Tradice dharmy demonstrovaná mantrou patriarchy
McIlroye ‚Dělej jedinou věc pořádně‘ zdůrazňuje, že
software se účastní Cesty Unixu, vykazuje-li
jednoduché a předvídatelné chování, jehož aspekty
mysl uživatele snadno vstřebá a jiné programy snadno
využijí.

Ale další tradice dharmy demonstrovaná slavnou
mantrou patriarchy Thompsona ‚V pochybnostech použij
hrubou sílu‘ a různými poučkami, které vynášejí
hodnotu vyřešení 90% případů hned oproti
100% později, zdůrazňuje robustnost a
jednoduchost implementace.

Tak mi řekněte: jaké programy jsou vskutku
unixové?“

Bylo ticho. Pak pravil novic:

„Mistře, tato učení mohou být v rozporu.

Jednoduchá implementace pravděpodobně neošetří
hraniční případy, jako vyčerpání zdrojů, souběh
vláken, nebo vypršení času uprostřed transakce.

Jakmile takové okolnosti nastanou, software se
začne chovat nezvykle a nepříjemně. To jistě není
Cesta Unixu?“

Mistr Fu pokývl na souhlas.

„Na druhou stranu je dobře známo, že důmyslné
programy jsou křehké. Navíc, každý pokus o pokrytí
dalšího hraničního případu interferuje jak se
základními algoritmy programu, tak s kódem
ošetřujícím jiné hraniční případy.

Takto mohou pokusy o pokrytí a priori všech
hraničních případů ve jménu jednoduchého popisu vést
k programu, který je nadměrně složitý a křehký, či
který se pro záplavu chyb nikdy nedočká nasazení. To
jistě není Cesta Unixu?“

Mistr Fu se pokývl na souhlas.

„Jakou cestu tedy dharma posvěcuje?“

Mistr odpověděl:

„Zapomíná snad letící orel, že se jeho drápy
dotýkaly země? Srazí-li tygr svou kořist, zapomene
snad na okamžik svého skoku vzduchem? Tři libry GNU!“

Při těchto slovech dosáhl novic osvícení.